V roce 1934 byl založen při sboru Sportovní odbor hasičů, jehož hlavní
náplní bylo běhati za fotbalovou mičudou.
Velkou zásluhu na tom především měli Bohouš Kruntorád a Karel Čapek,
dále ve vedení byli Janové Rejnek a Říha, V. Klimpt, Josefové Marek
a Beránek.
nový rok – podnělí
1.7. neděle
13.7. pátek 15.7. pout
1.8. středa
1.9. sobot
28.9. pátek
A už je to tady!
Rozvážný kronikář bere pero, pečlivě jej namáčí do modrého inkoustu
a krasopisně se rozplývá do čistých stránek:
“Tato bitva vypukla 30. září v den Páně, osmačtyřicet hodin po svátku
patrona sv. Václava, léta od narození Krista tisícího devítistého třicátého
čtvrtého na Šimkové louce.”
1934 Sportovní odbor hasičů Lučice – Veselý Ždár
5 – 1
– BK, lexa, cimr, vv a a martinec — hájek
Zaznamenávám na věčnou paměť dnešní sestavy obou soupeřů:
H o s t é : Goal: Bubla
Backs: Šimek-tesař Beránek
Halfbacks: Vacek Červený Kučírek
Forwards: Vácha Jan-Kupka Hájek Král/Pelestrov/ Beránek II Blažek
D o m á c í : Kudrna Jaroslav
Bohumil Šotola Martinec Josef
Alexhauser Vaňkát Václav Čapek Josef /pokrývač/
Bohumil a Jan Kruntorádové Poslušný Cimmrmann Suchý Jan-malíř
Poznámka autora:
P. Alexhauser /Lexa/ byl toho času úředníkem českých pošt na Okrouhlici,
jinak zdatný záložník divizních AFK Pardubic, o deset let později jako
vedoucí výpravy pardubických fotbalistů u nás o pouti.
A opět kronikář:
“Otava /druhé seno – autor/ byla sklizena, hřiště od dobytka řádně
vypaseno, a tak majitel pozemku p. Václav Vaňkát dal svolení k historickému
zápasu.
Byly dvě hodiny po nedělním /kalorickém/ obědě, kdy hlavní rozhodčí Mudr.
Zimmermann /zároveň zajištoval první pomoc/ dává pokyn ke hře mezi domácí
Lučicí a sousedním Veselým Ždárem.
Přihlíželo padesát neplatících diváků, mezi nimi pětiletý Vašík Šotola,
/jehož bratr Bohouš byl přímým plejérem/ a s ním o tři roky starší Bóža
Urbanec z Janovce.
Dále jsou tu bratrské dvojice Jenda a Jarka Adamcovi z Plácku, z Kocmandy
zase přiběhli Karlík s Pepíkem, oba příjmení Kaňkovský, s hadrákama
– všichni příští dobří fotbalisté.
Z obce si nenechává ujít klání starosta Václav Vaňkát, jehož nejmladší syn
pravidelně provozuje hru zvanou fotbal, ostatní radní moc lítaní za kulatým
nesmyslem nefandí. V roli generálního mecenáše /neplést si prosím se
sponzorem – autor/ vystupuje Jan Kruntorád, místní obchodník a hostinský.
Dále přišli Holenda Václav, Čapek Václav-holič se strýci Karlem, a Janem.
Z něžného pohlaví nadšeně fandila domácím pani řídící.
Ikdyž léto kalendářně již skončilo, bylo vedro jako v chlebové peci.
Po čestném rozehrání starosty se konečně soupeři do sebe pěkně zakousli.
Čekali na to několik měsíců, protože i tenkrát fotbal přinášel
neopakovatelnou radost z pohybu.
Do první vážné akce se dostávají ihned po výkopu hosté a s překvapující
prudkostí dohánějí míč k brance, ale jejich centrforvard Král z malého
vápna trestuhodně zahazuje.
Ale ani domácí se nenechávají zahanbit a “zuřivě” útočí. Levý back učitel
Martinec mohutným odkopem přenáší hru před gólmana hostí. Zde míč přebírá
Suchý a ihned centruje do beďnáku. Balón se dostáva k Poslušnému a ten
provádí to samé jako v první minutě hosté.
Stále O-O.
Pokračuje se s plnou vervou dále.
A jsou to opět fotbalisté Ždáru, kteří se až snadno dostávají před svatyni
Jarky Kudrny. Ten však se nenechává překvapit a míč tlumí na prsou.
Probíhá právě třináctá minuta první půle, když Bohouš Šotola posílá
čechraný balón na polovinu hostí. Zde ho dobře zpracovává Venda Vaňkát,
obchází dva hráče hostí a uniká. Před ním již jeden obránce a dlouhý
brankář V. Ždáru.
Vašek volí nahrávku na pravou stranu volnému mladšimu z Kruntorádů
/Bohoušovi/, ten prudce s míčem vbíhá do trestného území a vysílá pozemní
jedovku k tyči a daří se mu prorazit míč branou.
Je to 1-0 pro hostitele. A do análů je zaznamenáno: Je to první opravdový
gól Lučice.
Ovšem soupeř se nevzdává a o sedm minut později po rychlé a pohledné akci
pravou spojkou Hájkem vyrovnává. Se stavem l-l vrchník ukončuje první
poločas.
Po menší přestávce a občerstvení z Kruntorádového hostince kópalisté opět
nastupují na vypasený drn.
Bystřeji začíná Lučice. Zkušený záložník Alexhauser se po několika
vtipných narážečkách s Poslušným snadno dostává až do ždárské kuchyně a nic
jiného mu nezbývá než vstřelit druhý goal Lučice.
Hosty tato branka nedeprimuje, naopak. S plným nasazením pokračují
v prudkých nájezdech, bohužel jejich útoky jsou již neplodné.
Střelecká muška Krále, Hájka i Váchy je značně vychýlena a to málo co jde
na branku, s přehledem kryje odvážnými robinzonádami Jarek Kudrna, za což
sklízí potlesk na otevřené scéně.
V 55. minutě dochází ke vzrušující scénce. Dobře rostlý útočník hostí
nebezpečně proniká a domácímu hráči již nezbývá než ho zastavit všemožným
způsobem. A povádí se. Obětavě se vrhá na soupeře a přitom jeho pravá ruka
dravě chmatá po trenkách. Spuchřelá guma nevydrží a trenýrky padají pod
kolena. Milý borec se jak široký, tak dlouhý se válí na cvičišti a odhaluje
veřejnosti svá choulostivá místa. Bože to bylo jásotu, i cudná paní řídící
radostně tleskala.
Po úpravě výstroje Lučice střídá a je to znát. Přicházejí odpočatí
radostínský Petr a domácí Chroustovský Pepík.
Hosté sestavu nemění.
A je to právě čerstvý Cimrman, který po nádherném uvolnění Čapkem vymetá
pavučinu /dle svědků tam skutečně byla a upletl jí pavouk křižák/ v levém
vinglu svatyně veseloždárského golmana. Domácí tak vedou 3-1.
Po této pohledné brance hosté odpadají a Lučice začíná mít navrch.
V 75. minutě se opět skvěle uvolňuje Lexa a posílá na milimetr přesný pas
Vaňkátovi /nebo to již byla česká ulička – autor/ a ten tentokrát nezaváhá.
Hosté prohrávají 1-4.
Již se nehraje s počátečním nasazením, oba celky značně polevují, bylo
přece jenom horké odpoledne. Všichni se již těší na čerstvě vyuzené buřty
od řezníka Václava Marka a jihočeskou desítku. Pečivo, také nedělní,
přinesl v nůši místní pekař Jaroslav Suchý.
Do konce zápasu zbývá pouze několik vteřin. Domácí zahrávají Martincem
trestný kop ze vzdálenosti dobrých padesáti metrů /hřiště mělo cirka 85
yardů/.
Aktivní hráč SK Čáslav si pečlivě pokládá okopaný míč a silně se do něj
opírá silnější nohou. Byla to šlupka ala Košek /pražský ostrostřelec ze
začátku 20. století/. Míč prosviští nedobře postavenou zdí hostí, brankář
se jenom kochá, a mičuda končí za jeho zády. Ani tady se nezastaví, ale
pokračuje v načaté cestě, protože chatrná síť nevydrží a tak balón zapadá
do kalných a hlubokých vod plných dravých ryb Dlouhasu, napájející Hrubův
mlýn…
a match končí s výsledkem 5-1.
Match vyšinul se nad úroveň obyčejných zápasů neobyčejně poutavým
průběhem.
Domácí byli lepším mužstvem, jejich styl hry byl agilní a především byli
lépe sehráni.
Lexa s dvojími plicemi byl dirigentem záložní trojice.
Ráz hry byl bojovný, ale nevybočil z mezí fair.
Určité velkou zásluhou na tom měl rozhodčí Zimmerman /opravdu nepocházel z
Olešnice – autor/, který zápas odřídil obětavě.
Na rohokopy to bylo 10-6, což znamenalo pro domácí tři a hosty dvě penalty
/tři rohy jedna desítka – hřiště bylo úzké/, bohužel ani jedna nebyla
proměněna pro vynikající výkony obou vratných.
Mužstvo hostí muselo nastoupit nehotové a s mnoha nahradníky, protože
jejich hráči měli pracovní povinnosti.
Domácí obrana pracovala celých osmdesát minut skvostně, byly znát
zkušenosti čáslavského backa Martince a nekompromisní hra Bohouše Šotoly.
Miláčkem diváků se stal mladičký Jarda Kudrna v roli brankaře..